Takhle jednou po ránu,
když točím klikou dle koránu,
náhle potkám i žábu,
co není zrovna za dámu.
Vážila si asi od pramene cestu
a zkřížila mi snadno moji ranní cestu.
Nakláním se, koukám,
nedám ani ránu
(takhle po ránu).
Oslovuji 5. pád:
"Milá paní dámo, žábo!
Potkat Vás takhle po ránu,
bylo mi asi dáno."
Ať je to tak nebo tak,
každopádně a na každý pád,
hned je tu spásný to nápad,
co mě jen tak náhle napad:
"Milá žábo, milá dámo,
jelikož mi bylo asi dáno
a přitom nebylo ani požádáno,
zdravím Vás ať rádo či nerado.
A Fo Tím Vás,
To RáNo, To aNo,
To Rádo!"
A pokračuji dál, v tu ranní dál,
ať dostanu se pěkně hnedle dále,
což není jen tak samo sebou,
natož pak jen tak nenadálé.
Tak šup a už zas hop,
hýbu se sám samo sebou,
A je tu krásný ranní čas.
#dobré_ranko
